Když jsem tento týden z televize slyšela, že v Brazílii sílí kácení pralesa, a pročítala jsem články o požáru na Sibiři, rozlila se ve mně směs hněvu a beznaděje až rezignace, myšlenky, k čemu jsou naše drobné snahy, když na tak závažné skutečnosti stejně nemůžeme získat vliv. Náběh na to přivodit si environmentální žal nebo úzkost.
Stop. Zastav se, Májo.
„Bůh chtěl určitým způsobem omezit sám sebe, když stvořil svět, který potřebuje rozvoj, a kde mnohé věci, které považujeme za zlo, hrozby či zdroje utrpení, jsou ve skutečnosti porodní bolesti, které podněcují ke spolupráci se Stvořitelem,“ zní ozvěnou Laudato Si.
Vem to jako takovou příležitost. Už zase bys chtěla vyřešit všechno vlastními silami. Je to sice lepší, než nedělat nic, ale pořád to není ono. Zkus mi víc důvěřovat.
Tak jo, pokusím se. Ale víš, že to moc dlouho nejspíš nevydržím.
Komentáře
Z globálního hlediska člověk nedokáže nic, natož zachránit planetu.
Ale z lokálního hlediska člověk dokáže neskutečné zázraky.
Proto je důležité nesledovat věci globálně, ale sledovat je pouze ve svém nejbližším okolí.
Pokud člověk chce dělat velké změny, musí vždy začít u sebe a svého okolí.
Toto je přesně to video, které doporučuji všem, kteří chtějí zachraňovat svět :-)
Dobrý skutek
https://www.youtube.com/watch?v=FetYbjnch-8
Tofl: díky moc za odkaz. Hned jsem se podívala. Neuvěřitelně mě to vzpružilo. Krásné. A je to tak..
Mě bere úzkost z politické korektnosti a totality ve které v současné době žijeme. Ale třeba nejen že za patnáct, dvacet let nebudeme muset vysvětlovat svým dětem, proč žijeme v totalitě, ale třeba nebude nutné vysvětlovat ani to, proč ještě vůbec žijeme, když krach planety měl přijít už před několika lety.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.