Když jsem tento týden z televize slyšela, že v Brazílii sílí kácení pralesa, a pročítala jsem články o požáru na Sibiři, rozlila se ve mně směs hněvu a beznaděje až rezignace, myšlenky, k čemu jsou naše drobné snahy, když na tak závažné skutečnosti stejně nemůžeme získat vliv. Náběh na to přivodit si environmentální žal nebo úzkost. 

Stop. Zastav se, Májo.

„Bůh chtěl určitým způsobem omezit sám sebe, když stvořil svět, který potřebuje rozvoj, a kde mnohé věci, které považujeme za zlo, hrozby či zdroje utrpení, jsou ve skutečnosti porodní bolesti, které podněcují ke spolupráci se Stvořitelem,“  zní ozvěnou Laudato Si. 

Vem to jako takovou příležitost. Už zase bys chtěla vyřešit všechno vlastními silami. Je to sice lepší, než nedělat nic, ale pořád to není ono. Zkus mi víc důvěřovat. 

Tak jo, pokusím se. Ale víš, že to moc dlouho nejspíš nevydržím.