1. září jsem letos prožila na přechodu pohoří Fagaraš v Rumunsku. Dravá, drsná, krásná příroda. Se slzami na krajíčku, odkázaná na Boží pomoc a podporu kamarádky, protože vlastní síly mi nestačily, modlila jsem se celým tělem, obětovala nepohodlí a bolest na úmysl: Pane, zachovej nám tento dar! Pravděpodobně jsem zanechala cestováním větší uhlíkovou stopu, než kdybych zůstala doma, a taky jsem po cestě používala plasty a z hor by toho moc nezbylo, kdyby se do nich vydali naráz všichni, ale uvnitř mě se děly divy :).

Jak jste prožili tento den vy? ;)