Stává se v této ekosignálnické skupině, že jsou její členové dáváni za špatný příklad. Někteří uživatelé jejich články vyvěšují ve svých skupinách a označují je za něco, co nepatří mezi ty jejich (pocitově je označím jako „správné“) skupiny. Mrzí mě to a musím říct, že mi to bere opravdu mnoho energie. Lidem vadí, když někdo projeví emoce, když někdo brečí kvůli kácení deštných pralesů. Já však věřím, že i pláč může být modlitbou. 

    Jsme napadáni, když někdo napadne velké lány polí, které jsou skrz naskrz nadopované různými pesticidy. Jsme pro smích, když píšeme o byznysu Agrofertu, kterému je nějaká příroda úplně šumák. Nebo také při zmínění uhlíkové stopy... hned fuj, fuj. Přitom jeden člověk letící do Ameriky vyprodukuje obrovské množsví splodin a navíc podíl letecké dopravy stoupá. Je mi blbě, ale více se modlím. Někteří z vás říkají, že to nic nezmění. Když je ale nejhůř, přichází moje rodina. Taťka, který pracoval na malém hospodářství. Kmotr, který má stále menší statek i les. 

   Jdeme s otcem pouť do Žarošic. Tento člověk, který nesleduje zprávy, najednou hrozí. Hrozí a křičí, neboť vidí nekonečné lány bez jediné meze, jediného lesíku. Vidí erozi půdy a sucho, kterému tyto podmínky přispívají. Vidí prach, který se zvedá jako na poušti. Vidí, jak velkozemědělci nechávají obrovské množství kukuřice ležet na zemi. Nikdo ji nesebere (aspoň pro prasata, slepice). Vidí řepku všude kolem. A můj kmotr... řeší se hraboši. Opatrně sleduji jeho diskusi s otcem. Nepoužívá se hluboká orba, která zničí jejich nory, neprší. Kdyby aspoň ten jed sypali do nor. Ale např. malí zemědělci nehlásí velké škody ani po přemnožení. Stojí za tím prevence, různorodost plodin, zřizování bidílek pro dravce, kteří obnovují rovnováhu. Když ale někdo dělá na pronajaté půdě, je mu úplně jedno, jak ji za několik let předá. Malých zemědělců ubývá a orná půda se prodává na montovny, to je špatně, slyším! A řepka ničí naši přírodu, mluví mi z duše.

Žlutá je barva naše!

   Zase ta řepka. Nakonec nacházím článek v časopise orientovaném spíše na seniory (hlavní základnu voličů stran, které stojí za velkozemědělstvím i řepkou). Je to zázrak. Plno odborníků, studií a řepka prohrává všemi deseti. Její pole jsou totiž doslova hřbitovem hmyzu, žížal, ptáků i velkých savců. Za jednu sezónu jsou lány až desetkrát stříkány postřiky. Její podíl na biopalivech má velkou daň. Intenzivní zemědělství, velká spotřeba nafty a vlivy na zdraví člověka. Pesticidy jdou totiž do podzemní vody. Dokonce to sahá tak daleko, že řepka tráví velké savce (srnce, laně). Kvůli velkolánům nemají zvířata jinou možnost a tak spásají řepková pole. Účinkem je otrava organismu (něco jako po pozřití metanolu). O tom, že jde pěstovat v malém množství řepka ekologicky, se můžeme přesvědčit u našich sousedů (Rakušanů, Němců). Němci navíc začínají zakládat remízky, meze a zmenšují lány nebo nepoužívají chemii u ploch dělících pole (u potoků, trávníků, atd.). 

   Česká republika má nechvalné prvenství v podílu osázené orné půdy řepkou (až 15 %  půdy zabírá nepotravinářská produkce). EU od řepky dávno upustila, u nás si na tom ale někteří rozjeli skvělý byznys (výroba hnojiv, její pěstování) a nehodlají asi ani skončit (např. Agrofert). Je na čase se přestat smát zemědělcům s označením bio a začít je podporovat, končí zmíněný článek. Jejich dopady na životní prostředí jsou změřitelné a jsou určitě šetrnější. 

   A abych to všechno uzavřel nějakým konkrétním krokem, i když z jiného soudku. Asi půjdu sázet stromy s jednou organizací, která mě k tomu pozvala. Taky na jedné z mála polních cest v Brně někdo vysypal několik desítek petek. Tak to půjdu uklidit.