Tuto větu Svatý otec pronesl při svém požehnání Urbi et orbi. Jsem rád, že opět zmínil problém ničení přírody. Mnoho politiků nyní říká, že na nějaký Green deal můžeme zapomenout. Že musí opět ekonomika šlapat a že musíme zase vykazovat její stálý růst. Že musíme prostě pořád prosperovat bez ohledu na následky. Trvalý růst je ovšem nemožný. Nelze neustále vysávat naši planetu a neohlížet se. Daň platíme všichni. Neustále se rozšiřující seznam kriticky ohrožených zvířat, sucho, vzrůstající teplota, mýcení deštných pralesů, eroze půdy, která nezachycuje životodárnou vláhu. Rektorka Mendelovy univerzity v Brně politikům oponovala. Ano, právě nyní je čas na zelenou politiku, zelený záchranný plán, investice do čistších technologií. Inu, poslouchat odborníky je mi milejší, než naše politiky. Bohužel když se ohlédnu kolem supermarketů, kolik jednorázových plastových rukavic zde poletuje, je mi jasné, že mnoha lidem je to asi jedno. Hlavně že máme plné regály. Příroda je jenom prostředek, z kterého čerpáme. K ničemu jinému není. Neuvědomujeme si, že může být sama o sobě krásná. Bez jejího převedení na naše peníze. A že z ní mají užitek i ostatní tvorové, nejen lidé.

   V nedávné době se uskutečnila volba nového předsedy České biskupské konference. Kardinála Dominika Duku nahradil olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Byl jsem opravdu rád, protože si myslím, že je to člověk, který cítí, jaké jsou potřeby doby. Že ekologie a její problémy jsou tím největším úkolem, který je před nás postaven. Mrzí mě, že mnoho dalších biskupů řeší malicherné spory a na přírodu zapomínají. Jenže my máme oficiální papežský dokument Laudato si. Ekologie, její výzva a naplňování je tak úkolem každého křesťana. Církev by měla následovat Svatého otce. A v první linii by měli jít biskupové a kardinálové. Možná se jim budou lidé a média vysmívat, jako se to stalo monsignorovi Graubnerovi, ale nelze asi čekat nic jiného. Svět je nepřátelský k věřícím. Já však stále věřím, že křesťané jsou citlivější (ne lepší!) než nevěřící a dokážou číst znamení doby.

 

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni.
Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost.
Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí.
Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva.
Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme,
že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků,
hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin,
nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.
K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.
Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.
Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.
Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy,
vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí,
chovali se jako páni světa a vládci stvoření,
upravovali si zákony i pravidla myšlení.
Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní,
a absolutní je už jen naše nabubřelé já.
Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.
 
Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.
Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.
Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši,
že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.
Jiní prchají před válkou, která se vede proto,
Aby měl někdo větší zisk, vliv a moc,
aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.
Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem,
jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo
i bídu chudáků v rozvojových zemích.
Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost,
chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům,
práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů,
na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí,
protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.
Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci,
milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit
a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.
Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme.
Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí
jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země
bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.
 
Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.
Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu.
Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě,
který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost.
Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.
Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.
Obrať nás a my se k tobě vrátíme.
Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa.
Vrať nám radost ze své ochrany
a bezbožné budeme učit tvým cestám,
svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu.
Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on,
když ze sebe nezištně milovat nedokážeme.
Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe,
nechat se vést moudrostí tvého slova,
aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království,
království spravedlnosti, lásky a pokoje.
Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme,
že nás, Bože, nezklameš. Amen.   


(Jan Graubner)